Boha demokracií nenahradíš…..!

Někteří, méně inteligentní lidé, si pojem demokracie spojili s přeidealizovanými přídomky a vlastnostmi. Demokracii považují za synonymum ráje na Zemi. A k demokracii vzhlížejí jako k Bohu!

Křesťané věří, že člověka stvořil Bůh a první dva lidé dali svým činem Bohu najevo, že si své záležitosti chtějí rozhodovat nezávisle na něm. Stvořitel respektoval jejich svobodné rozhodnutí a nechal je tedy jít svou cestou. Křesťané rovněž věří, že se Bůh (Kristus) jednou vrátí a znovu se chopí vládou nad světem a lidmi a tehdy „ setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“…. Čili svět, ve kterém tedy nebude již nic z toho, co nás trápí dnes a v tomto našem věku a životě.

Mnoho lidí však v Boha nevěří, jsou ateisté a věří, že život a člověk se na Zemi objevil náhodou tak, že kdysi dávno neživá hmota nějak zázračně obživla, začala se vyvíjet a po miliardách let stále k větší dokonalosti až k člověku. Bůh tedy údajně neexistuje, ale touha po dokonalém světě zcela očividně zůstává v lidské společnosti stále velmi silně zakořeněná. A dnešní člověk se rozhodl ukojit tuto žízeň a hlad po dokonalosti, tak že na místo Boha dosadil sebe. - Člověka a vizi demokracie. Tento nerealistický přístup k demokracii je ovšem zcela neoprávněný a kontraproduktivní!

Slyšíme to ostatně každý den a ze všech stran. Argumentace a myšlenková východiska se nesou asi v tomto duchu:

• Poslanci zvolení za politickou stranu z této strany vystoupí, protože je fackuje hanba z neustálých politických blamáží vedení této strany, založí svoji platformu? – lidé křičí: „To není demokracie!“
• Poslanci se ve sněmovně hádají a přou…? – lidé křičí: „To není demokracie!“
• Janoušek si volá s Bémem? – lidé křičí: „To není demokracie!“
• Vláda zvýší některé daně a omezuje výdaje? - lidé křičí: „To není demokracie!“
• Exekutor a justice se dopustí excesu? – lidé křičí: „To není demokracie!“
• Dojde k omylu a nějakému celospolečenskému či hospodářskému neúspěchu – lidé křičí: „To není demokracie!“
• Někdo něco ve státním sektoru ukradne? – lidé křičí: „To není demokracie!“
• Existují mezi námi lidé s finančními problémy, chudí a bezdomovci ? - lidé křičí: „To není demokracie!“
• Zdražila vajíčka? – lidé křičí: „To není demokracie!“
• Atd.

Na této a podobné argumentaci, je ukázkově demaskováno, co si lidé vlastně pod pojmem demokracie, mylně představují. Stejně tak jako u osoby Boha, si lidé na jeho místo posadili termín demokracie a v idealizované podobě si demokratický stát a společnost, představují jako společnost, ve které nikdo nekrade, nikdo nelže, lidé se nehádají, nikdo se nemýlí, nikdo nezneužívá své postavení, nedochází k žádným nespravedlnostem a každé dílo, do kterého se člověk pustí, pod rukama jen kvete. Svět je rajská zahrada kde jsou všichni šťastní, každý má všeho dostatek, lidé se na sebe jen usmívají, mají se rádi, jsou jednotní, nezdražují vajíčka a Janoušek si netelefonuje s Bémem…..

Takto si tedy mnoho lidí vykládá demokracii, a pokud realita neodpovídá tomuto vysněnému stavu, říkají a tvrdí, že demokracii nemáme a přemýšlí o tom jak to udělat, abychom k takovému vybájenému světu dospěli a vytvořili „pravou demokracii“. Toto psychologické schéma je však velmi zrádné, nebezpečné a příčinou mnoha utrpení v lidských dějinách. Nejenom, že je založeno na chybné premise, co to vlastně demokracie je, ale též neustále lidského tvora nutí hledat a tvořit něco, čeho není možné dosáhnout!!  Této touhy pak zneužívají různí samozvaní „spasitelé“, kteří občanům slibují realizaci těchto utopických vizí, aby se následně chopili vlády nad ostatními lidmi a aplikovali na nich své zvrácené představy.

Jak správně chápat demokracii a potřebujeme jí vůbec?

Abychom dospěli ke správné odpovědi, musíme založit naše úvahy na správných předpokladech. V opačném případě, pokud budeme ignorovat základní fundamentální fakta lidské existence, bude jakékoliv naše dílo předem odsouzeno k neúspěchu.

Lidé sedí večer u televizních zpráv a sledují reportáž o další nepravosti světa a křičí: „Jak je možné, že s tím někdo něco neudělá!!!“ Jako kdyby volali Boha! Přičemž vzývají a upírají oči k člověku! Často tedy slýcháme, že demokracie nefunguje. Proč? No protože je na světě neřád! V demokratickém (božím-dokonalém) světě by přeci žádný neřád být neměl!?

Takové uvažování je typické otočení příčiny a následku. Nalijme si tedy čistého vína a konečně si důrazně přiznejme základní podstatu lidského života, existence člověka a celého lidského společenství v několika jednoduchých heslech:

• Země je prokleta a v potu své tváře budeš získávat svůj chléb! A zem ti vydá jen trní a hloží!
• Svět je svět a ne ráj!
• Život je těžký a skládá se spíše z překonávání, menších či větších, problémů a překážek!
• Všichni lidé jsou více či méně hříšní v podobě chamtivosti, nepravdomluvnosti, pýše, sobeckosti, nenávisti, lhostejnosti!
• Neomylní a vševědoucí lidé neexistují!
• Neúspěch v lidské činnosti se nedá zcela vyloučit perfektním plánováním, neúspěch je pravděpodobnější než úspěch!
• Lidé neumí předvídat budoucnost!
• Není na světě člověk, kterému by se vždy všechno povedlo, a nikdy se nedopustil omylu!
• Na vše, co člověk chce vytvořit, musí vydat životní energii a čas!

Jsem přesvědčen, že toto jsou některé základní axiomy a podstata lidského bytí. Demokracie tudíž neznamená a nemůže znamenat dokonalou lidskou společnost, neboť je-li celá společnost tvořena z nedokonalých jedinců, jak by potom mohlo existovat něco jako dokonalá nebo ideální společnost? Demokracie tedy znamená pouze určitou platformu, mantinely, principy a pravidla hry, ve kterých se má společnost nedokonalých jedinců pohybovat.  Nikoliv proto, aby vznikaly výše uvedené jevy, které negativně vnímáme, nýbrž právě proto, že je lidské společenství ze své podstaty nedokonalé a byl tak dán předpoklad k jejich nápravě či spíše k neustálému a nikdy nekončícímu napravování.

Neselhávají tedy demokratické principy, jak často slýcháme, nýbrž selhává člověk, který se tyto principy snaží naplňovat. Problém spočívá v tom, že člověk vždy selhával, selhává a selhávat bude! To nelze překonat žádnými mechanickými pravidly, ačkoliv vám budou všelijací holešovští a jiní revolucionáři tvrdit opak. Podstata jejich receptů začíná slovem: zakážeme! (preventivně všechno a všem).

Berme tedy jako axiom, že: člověk nikdy žádnou dokonalou či ideální společnost nevytvoří!

A právě proto si na otázku zda demokracii potřebujeme, můžeme odpovědět: JEDNOZNAČNĚ ANO!!! Je to právě proto, že nedokonalý člověk nemůže nikdy vytvořit nic jako dokonalou a ideální společnost postavenou na rigidních, mechanických a rádoby všespasitelných a všeobjímajících pravidlech, která by řešila veškeré nepravosti světa. Tyto ambice usilující o dokonalost světa, musí z principu výrazně omezit lidskou svobodu, aby a priori nějaká lidská činnost nezpůsobila chybu, omyl či ztrátu. Jenomže stejně tak ta samá činnost může přinést i úspěch, zisk a životní štěstí. Na druhé misce vah svobody je odpovědnost, ale svoboda člověka jednoznačně převyšuje na straně přínosů a životního štěstí, omezení svobody naopak znamená, že se těchto přínosů a štěstí musíme vzdát.

V demokracii se tak vlastně všichni kontrolujeme navzájem, protože všichni děláme chyby a nikdo není neomylný a vševědoucí. Neustále se tak napomínáme, kritizujeme, vedeme spory a korigujeme tak své jednání. Neustále konfrontujeme, díky svobodě slova, naše pojetí morálky a toho co považujeme za správné s tím co se skutečně děje.

Tento proces je nekonečný, neboť lidé jsou ze své podstaty nekonečným zdrojem omylů, chyb a nepravostí!

V naší parlamentní, liberální demokracii existují vždy zpětné vazby u všech složek státní moci, i když tzv. „vylepšovatelé“ světa tvrdí, že tomu tak není. Demokracie je tedy především platforma a soubor principů. Lidé volí v tajných a pluralitních volbách parlament, parlament volí (či donedávna volil) prezidenta, prezident jmenuje vládu a ta zase vládne po té, co získá důvěru parlamentu. Zpětné vazby existují, a pokud se něco nedaří, je na vině především občan-volič.  Proces v demokracii je tedy neustálou a nikdy nekončící konfrontací s lidskými poklesky, páchanými nepravostmi a problémy světa dle fundamentů výše. Člověk může tyto zákonitosti pouze zmírňovat, avšak je nemůže nikdy zcela odstranit. Tak jak nikdy nezmizí platnost těchto fundamentů, tak nezmizí ani problémy a potřeba tyto problémy řešit.  A právě neustálá konfrontace a potřeba řešit tyto každodenní překážky je přesně to co dělá demokracii nejefektivnějším a nejlepším systémem s nejvyššími předpoklady pro šťastný a svobodný život člověka. Připomíná to sice takové neohrabané a nemotorné počínání, ale je to jediná a nejefektivnější cesta vpřed!

Nutkavá myšlenka jedné bitvy – Bohužel tyto životní souvislosti mnoho lidí nechápe a neustále u nich večerní zprávy vyvolávají potřebu vymyslet nějaké jednorázové, systémové, mechanické řešení, které by jednou provždy vyřešilo, nejlépe všechny, neřády světa. Klíčem ke zbavení se této destruktivní obsese, je pochopit, že svobodný žurnalista jednak taky možná platí hypotéku a jednak je tu právě od toho, aby o špatnostech informoval. Předpokládat, že se jednou na obrazovce objeví reportér a začne nám vykládat, o tom jak jsme všichni šťastní a jak je všechno v pořádku, může divák snad jen v Korejské lidově demokratické republice. Ano! Takové věci se mohou dít jen v totalitě a diktatuře. Zkrátka neexistuje žádný důvod proč obyčejného smrtelníka z masa a kostí vybavit a delegovat absolutní mocí a systém pokřivit tak, aby takové nebezpečí umožňoval. A aby jakýkoliv smrtelník byl padesát či více let neodvolatelný a nedotknutelný!! (což většina revolucionářů při bližším zkoumání chce umožnit).

Absolutní vláda obyčejného smrtelníka či skupiny smrtelníků neboli diktatura a totalita, musí s matematickou jistotou, dopadnou špatně, právě kvůli absenci zpětných vazeb a neustálé konfrontace jakou známe z demokracie, neboť diktátor a jeho věrní jsou stejné podstaty a stejně hříšní jako ostatní lidé.

Pokud odpovědní a pravidelně volení zástupci v demokracii páchají špatnosti je naivní a hloupé si myslet, že u autoritativních vládců bude inklinace a pokušení ke špatnostem menší. Je více než jasné, že tomu bude přesně naopak!

Protože jejich špatnosti nejsou pod demokratickou kontrolou voliče a svobodných médií. Domnívám se, že celé dějiny lidstva se nesou v duchu hledání a neustálé konfrontace mezi dobrem a zlem. Lidé celé věky hledají dobro a snaží se vymezovat proti zlu. Je tedy důležité pochopit, že řešení nespočívá v jednorázovém řešení v jakési jedné „bitvě“ a a pak už bude vše ideální. Není tomu tak!

Život je spíše neustálá válka, kterou lidé hledající štěstí, lásku, svobodu, dobro a spravedlnost nikdy nemohou vyhrát, ale zároveň jí nikdy nesmí vzdát! Demokracie je k vedení takové „války“ základním a nejdůležitějším předpokladem.

Demokracie tedy není cílem sám o sobě, nýbrž pouze základním prostředkem jak učinit život snesitelnější a bylo by hloupé se jí vzdávat.