„Slibuji na svou čest a svědomí, že budu dbáti blaha republiky i lidu a šetřiti ústavních a jiných zákonů.“ Slibovali kdysi českoslovenští prezidenti, na základě Ústavy ČSR z roku 1920. Po bezprecedentním kroku prezidenta republiky Miloše Zemana, kterým jsem šokován a hluboce s takovým postupem nesouhlasím, mě vede k následujícím poznámkám.
Znění slibu o šetření ústavních a jiných zákonů, již naši novodobí prezidenti neslibují. Toto slovní spojení „o šetření ústavními zákony“ by se dalo chápat, jako posuzování a hledění si těchto zákonů. Podobnou formulaci nacházíme i listině základních práv a svobod, kde v případě zákonných mezí těchto práv a svobod, které tato listina všem lidským bytostem přiznává, dle článku 4. „musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu“.
Toto slovní spojení by se dalo chápat tak, že všechny ústavní i jiné zákony, bude dotyčný nejvyšší představitel státu posuzovat v kontextu a ze všech hledisek, který dává těmto zákonům celkový smysl. Tato pasáž je v dnešní podobě prezidentského slibu nahrazena následujícím zněním: „Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony“.
Jsem však přesvědčen, že prezident Miloš Zeman jmenováním premiéra Jiřího Rusnoka, bez předem dojednané podpory Poslanecké sněmovny, tento slib porušuje a zavádí velmi nebezpečné zvyky pro naši parlamentní demokracii. Rád bych tedy bodově polemizoval s některými argumenty, které se krok Miloše Zemana, snaží obhajovat.
Dobré mravy, ústavní zvyklosti a pravomoc prezidenta.
Zastánci prezidentova kroku argumentují, že jedná v souladu s Ústavou, neb ta mu dává právo jmenovat premiéra. Zastánci tohoto názoru však neberou v potaz, že v ústavním systému každé demokratické země existují jisté zvyklosti, či dobré mravy, které dávají určitý vzor, jak se ústavní činitelé mají v určitých situacích, výkonu své funkce, chovat. Tyto zvyklosti mají svůj hluboký smysl, stejně tak jako mají smysl obecná pravidla slušného chování či nepsané mravní a morální normy v běžném mezilidském soužití. Jmenováním svého srandaPremiéra Jiřího Rusnoka, se Miloš Zeman chová jak absolutistický monarcha, jako slon v porcelánu, bez ohledu vlevo, vpravo. Tento prezidentův akt relativizuje a degraduje veškeré normy jednání prezidentů v určitých ústavních situacích, které ještě nedávno bývaly dobrým zvykem. Technokratické chápán Ústavy ČR je nešťastné a brutální. Prezident by měl působit především jako stabilizující element v prostředí parlamentních stran. Bohužel, tímto krokem působí Miloš Zeman pravý opak, než je stabilizace.
Je to podobné, jakoby britská královna jmenovala jiného premiéra než předsedu vítězné strany, nepodepsala schválený zákon nebo vyhlásila válku jinému státu, bez ohledu na názor premiéra, vlády a parlamentu a obhajovala by to strohou literou zákona. Myslím, že právě britský parlamentní systém je ukázkovým příkladem, jak jsou „ústavní“ zvyklosti důležité. Neboli jak je důležité, aby se aktéři odpovědní za chod státu, chovali pokorně, slušně a s širším ohledem na další dopady jejich jednotlivých kroků a na kultivování politických vztahů i do budoucna.
Jedná se o snahu posunu k prezidentskému systému
Nejedná! I americký prezident sic jmenuje své ministry, ale i ti potřebují k výkonu svých funkcí souhlas Senátu USA. Takže tento prvek je naprosto klíčový. I v prezidentském systému, musí ti, kteří disponují výkonnou mocí ve státě, mít vyjádřenu důvěru, tedy mandát či schválení od volených zástupců lidu. Místo toho zde budeme mít zcela záměrně jmenovaný sbor samozvaných spasitelů, kteří se jednohlasně zaštiťují zájmem České republiky, obecným blahem a podobnými bohulibými floskulemi, jenže tyto lidi nikdo nevolil. Tito lidé se cpou někam, k čemu je nikdo z občanů nevyzval. Je hezké mít plná ústa zájmem o republiku a její občany, jenže v Ústavě ČR stojí, že veškerá státní moc vyplývá z lidu a lid je zdrojem její moci, včetně moci výkonné. To je prosím pěkně kontext Ústavy. Vytrhávat jednotlivá ustanovení a interpretovat je izolovaně, tak jak si je vyložil současný prezident, je zvrácené! Je tedy více než jasné, že požadavek na vyslovení důvěry vládě je právě onen ústavní požadavek, aby ministři a vláda jako celek, měla pro výkon svých pravomocí, vyslovenou důvěru řádně zvolené poslanecké sněmovny zastupující lid země, který je skutečným zdrojem veškeré státní moci.
Předčasné volby a vydírání parlamentu
Je šokující, že současný prezident argumentuje úmyslným jmenováním vlády bez důvěry, jakožto prostředkem k vyvolání předčasných voleb. To je vskutku konsternující. Prezident by měl dle výše uvedeného slibu ctít ústavní a demokratické principy! Ale jmenování premiéra a vlády je jedna věc a vyhlášení předčasných voleb je věc druhá. Myslím, že ani v nejčernějších snech autoři naší Ústavy nepředpokládali, že prezident bude využívat svých Ústavou definovaných pravomocí k vydírání a jako prostředek k nátlaku na řádně zvolenou Poslaneckou sněmovnu. Zkrátka, jmenování vlády je Ústavou definováno jako jmenování vlády. Nic více, nic méně. A tento krok by měl být brán s patřičnou vážností a odpovědností. Nelze přeci jednou ústavní pravomocí si vynucovat předčasné volby, které prezident může vyhlásit za jiných podmínek, které mu dává Ústava. Ovšem naschvál jmenovat vládu s předpokladem, že bude moci být poukazováno na požadavek předčasných voleb a tudíž vytvářet nátlak na zvolené členy sněmovny, je opovrženíhodné. Čili prezidentův kalkul je nečestný a nemravný, Spočívá v tom, že když se poslanci odmítnou rozpustit, budou moci prezident a jeho věrní svalit veškerou vinu za destabilizaci státu na tyto poslance jen proto, že si hradní pán zrovna přeje předčasné volby a poslanci se tomuto požadavku zcela oprávněně nechtějí podřídit, neboť k předčasným volbám není žádný ústavní důvod!
Označení současných kroků Miloše Zemana jako vydírání parlamentu, je na místě. Vláda bez důvěry může vládnout zhruba 3- 4 měsíce a po ní může pan Zeman své extempore zopakovat. Strany současné koalice tedy budou v dosti nepříznivém světle, pokud sněmovnu odmítnout rozpustit, neb budou vystaveni, po celou dobu takové agonie, rétorickým cvičením sociálně demokratických bezzásadových pokrytců, že „řešením“ situace jsou volby a koaliční strany tomuto takzvanému řešení brání.
Dlužno podotknout, že řešením to levičáci nazývají jen proto, že lační po moci a cítí velkou šanci se k ní dostat. Nějaké státotvorné ideály či ideály demokratického a parlamentního charakteru naší republiky či zamyšlení jaké katastrofální konsekvence může mít tento prezidentův krok do budoucnosti, od nich (pochopitelně) neuslyšíme.
Kapitulace sněmovny a zklamání z Karolíny Peake
Halasný pokřik na téma předčasných voleb ze strany komunistů a sociálních demokratů v souvislosti se jmenování premiéra Rusnoka, je donebevolající pokrytectví. Levičáci sic brečí dobře, ale na špatném hrobě. Předčasné volby nikterak nesouvisí s tím, že nám zde bude vládnout vláda bez důvěry. Měli jsme již úřednické vlády, které vedly zemi k předčasným volbám, ale vždy to byly vlády s důvěrou a jejich sestavování se podnikalo s ohledem na požadavek vyslovení důvěry Poslanecké sněmovny. Navíc mi prosím řekněte, jakou mají levičáci záruku, že po volbách své ústavní eskamotérství prezident nezopakuje a sestavením vlády je nepověří?? Teoreticky tento koncept může prezident použít kdykoliv během volebního období i kdyby měla levice většinu třeba sto dvaceti hlasů! Dnes si pan prezident přeje předčasné volby, zítra si může třeba přát, aby Temelín dostavěli Rusové, či jakýkoliv jiný prezidentův vrtoch může být vynucován stejným nátlakem na parlament, s požadavkem: rozpusťte se!! Nebo zde osm či více měsíců bude vládnout jakákoliv vláda, kterou si JÁ vymyslím a to bez důvěry, za což jste odpovědni vy, protože JÁ si přeji, abyste sněmovnu rozpustili….?!!!
Z tohoto důvodu si myslím, že by současná koalice kapitulovat a tomuto nebezpečnému hradnímu diktátu se podřídit neměla! Zklamáním je pro mě lavírování Karolíny Peake, která by právě v těchto chvílích neměla tříštit společné koaliční síly, neb právě dnes je vhodná chvíle na obhajování demokratických a ústavních principů! Jinými slovy, pokud se sněmovna rozpustí a podlehne tak hradnímu vydírání, bude to velká prohra parlamentní demokracie s nedozírnými budoucími následky. Ačkoliv to poslanci současné vládní koalice nebudou mít lehké, domnívám se, že dokud budou disponovat většinou k podpoře své vlády, neměly by rozpuštění sněmovny za žádných okolností připustit!!
Jedná tedy Zeman v souladu se svým prezidentským slibem???
Žel jsem přesvědčen, že nikoliv. V úvodu jsem zmínil argument zastánců, že jmenování premiéra je ústavní právo prezidenta. Jenže prezident slíbil, že bude zachovávat celou Ústavu a nikoliv jen její část vytrženou z kontextu. Ústava České republiky má však i další ustanovení, které by ze strany prezidenta bylo záhodno ctít. Bohužel včerejším krokem se tak neděje.
Výše jsem uvedl ustanovení článku 2, že lid je zdrojem veškeré státní moci. To znamená, že pokud prezident schválně jmenuje vládu, o které předem ví, že důvěru nezíská, jedná proti tomuto ústavnímu principu. Je přeci jasné, že tato vláda bude vykonávat své kompetence tak, jako každá jiná vláda, avšak tato moc nebude vyplývat z lidu, neboť tato vláda nebude mít důvěru Poslanecké sněmovny. Takže když prezident slibuje zachovávání Ústavy, dalo by se oprávněně požadovat, že svou pravomoc jmenovat premiéra, užije tak, aby jím jmenovaný premiér měl alespoň nějakou pravděpodobnost, že jeho vláda důvěru získá. Jmenuje – li premiéra, u kterého je naopak téměř jisté, že ji nezíská, pak prezident nejedná v souladu se svým prezidentským slibem.
A pak je zde ještě článek Ústavy České republiky č. 68, kde se praví, že vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně. A opět se tážu, jak může být vláda odpovědna poslanecké sněmovně, když je účelově dopředu sestavována již s tím záměrem a perspektivou, že bude vládnout bez důvěry sněmovny, neb ji nezíská?? Autoři Ústavy zřejmě předpokládali elementární úctu k demokracii a ústavním mechanismům ze strany prezidenta republiky. Proto je v Ústavě uvedeno, co se má dít pokud vláda důvěru nezíská, podá demisi nebo jí je vyslovena nedůvěra. Jenomže každému kdo má všech pět pohromadě, musí být jasné, že prozatímním pověřením odstupující vlády, výkonem vládních pravomocí do doby, než bude sestavena vláda nová, jest opatření provizorním, tedy nemá to být norma, nýbrž popis jednání, kdy se Česká republika nachází v nenormální situaci, tedy že řádnou vládu (s důvěrou) nemá. Zneužít těchto ustanovení k obcházení parlamentu je neslučitelné s prezidentským slibem, neb primárně nám Ústava říká, že vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně. Ustanovení článku 68 vyznívá jako permanentní stav a stav, který má být všemi ctěnou normou! Tedy opět v kontextu celé Ústavy ČR, kterou Miloš Zeman slíbil zachovávat, by bylo logické, že jeho pravomoc jmenovat premiéra, která má oproti článku 68 charakter jednorázového aktu, užije v souladu s tím, že vláda má být naopak permanentně odpovědna Poslanecké sněmovně. Což skvadra Jířiho Rusnoka zcela jistě nebude.
Závěrem
Je třeba konstatovat, že prezident Zeman Ústavu České republiky obešel a žádné ohánění průzkumy veřejného mínění, domnělými náladami obyvatelstva či tím, že někteří poslanci vykonávají svůj poslanecký mandát v souladu s Ústavou a svým poslaneckým slibem, osobně a nikoli pod kuratelou stranických sekretariátů alla ABL…, tento fakt nezmění.
Miloš Zeman Ústavu „nešetřil“, Ústavu nezachoval a naopak, svým včerejším krokem Ústavou České republiky ostentativně pohrdl!
