Proč evolucionisté zuří

Protože nenacházejí žádné smysluplné argumenty, tváří tvář realitě početního stavu současné populace.  

Je nás sedm miliard a odhaduje se, že v roce 2050 nás bude miliard devět. Použijeme-li data z roku 2005 s celosvětovým průměrným věkem dožití cca 67 let, dále porodnost asi 2,7 dítěte na jednu ženu, což bychom mohli doplnit do tabulky v úvodu jako 1,35, tehdejší početní stav populace na 6 500 000 000 lidí a 45 let jako „délku existence člověka“, které zbývají do roku 2050, vyjde nám stav, který je velmi blízko stavu odhadovanému. Pochopitelně, že všechny takové odhady, jsou založeny na velkém množství proměnných, které všechny, jako celek, mohou být těžko předvídatelné, avšak určitou představu, jak se početní stav lidské populace vyvíjí, z těchto hrubých výpočtů získat můžeme. 

Evolucionisté často vymýšlejí krkolomné konstrukty, proč v minulosti bylo všechno jinak, než jak to známe ze současnosti. V případě stavu populace však tyto jejich chabé argumenty znějí velmi komicky. Lidé dospěli do určitého početního stavu a my se můžeme právem tázat, jak lidstvo do tohoto stavu dospělo. A stejně jako když pojedete cestu automobilem z bodu A do bodu B, tak po dojetí do cíle, můžete vypočítat průměrnou rychlost, kterou jste ujeli jeden kilometr na vaší cestě.  Lidé jsou též v určitém cíli svého početního stavu a není pravdou, že bychom nemohli, pro představu, vyčíslit tento růst v průměru za období několika tisíc let a pokusit se ho aplikovat na fantasmagorické věky, které teoreticky předpokládá evoluční teorie, jakožto údajnou dobu existence lidí na naší planetě.

První údaj, který můžeme vzít v potaz je odhadovaný stav lidí na počátku našeho letopočtu, kdy se uvádí, že lidská populace byla v počtu asi 200 milionů lidí. Za pouhé dva tisíce let se tento počet zvýšil třicet pětkrát. Nabízí se otázka nejenom, jak se lidé vlastně množili, desetitisíce až miliony let předtím, jak předpokládá ET, ale také, co tu lidé (jako my) vlastně tak dlouho dělali? Uvážíme-li, že před dvěma tisíci lety od svícení loučemi se lidstvo dostalo až k přistání na Měsíci, jak je možné, že po dobu údajných statisíců let lidé jen běhali nahatí v křoví a nebyli schopni, za takovou ohromnou dobu, objevit ani zemědělství? Jenom my, kupodivu, žijeme v posledních tisíciletích a zažíváme ohromující pokrok, zatímco celé věky lidé nebyli ničeho jiného schopni? Myslím, že tato představa je příkladem do nebe volajícího egoismu, který je tak typický právě pro evolucionistické, pyšné smýšlení.  

Nuže, jak se tedy lidé celé věky rozmnožovali?  

Napíšu to rovnou. Veškeré odhady se okamžitě zhroutí právě na těch fantasmagorických věcích. I kdybychom předpokládali jakýkoliv absurdně malý růst obyvatel nějaké „pravěké“ komunity, přidáme-li k tomu čas v řádech několika stovek tisíc let, dostaneme naprosto nereálná čísla.  Tak kupříkladu, pokud bychom aplikovali průměrný roční přírůstek obyvatel za již zmíněné dvě poslední tisíciletí, což je asi 0,178%, na údajných 280 000 let existence člověka, z hypotetických dvou prvních lidí, dostaneme stav populace na konci:

5667607568019710000000000000000000000000000000000000 0000000000000000000000000000000000000000000000000000 0000000000000000000000000000000000000000000000000000 0000000000000000000000000000000000000000000000000000                                         000000000,00    lidí.

Což je absurdní, jak sami dobře vidíte. A to pomíjím evolucionistická „moudra“, že na počátku lidstva nebyli dva jedinci, nýbrž celá skupina lidských jedinců.  Nuže tohle evolucionistům moc neklape. Tudíž na to musíme od lesa, tedy předpokládat v rozporu s dnešní realitou, že lidé se po dlouhé statisíce až miliony let, vůbec nemnožili! Případně je kosily nemoci, války a dravá zvěř tak masivně, jako to již za celé známé dějiny nikdo neviděl ani nepamatuje. To není nic nového. V evoluční teorii se předpokládá spousty dějů, které dodneška nikdo nikdy neviděl, přesto kdysi za devatero horami a devatero řekami, bylo, nebylo….

No, však to znáte…..  

Čili populace zůstávala konstantní.  Podívejme se na jeden takový příklad.  Předpoklad je, že v roce 70 000 před naším letopočtem bylo na světě asi 15 000 lidí. V roce 10 000 př. n. l. již to byl milion lidí.  Ani se neptejme, jak se vlastně lidé množili ty předcházející, údajné miliony a statisíce let. Ale i na výše uvedeném příkladě můžeme získat představu, jak je evoluční příběh absurdní.  V případě, že mezi stavy s 15 000 lidmi a jedním milionem lidí, uběhne 60 000 let, je rovno průměrnému ročnímu přírůstku obyvatel na 0,007% !

 Jinými slovy, zatímco se populace za naše poslední období dvou tisíc let násobila třicet pětkrát, tak za období 60 000 let, do kterého se tento časový úsek vejde třicetkrát, se početní stav lidstva znásobil jen 66 krát.  Ještě jinou analogii si můžeme uvést.  Představme si nějakou pravěkou skupinu lidí, která žije na malém území, a která čítá 50 jedinců. V případě tak nízkého růstu jako je 0,007% ročně, by se za 2000 let taková skupina lidí rozrostla jen na 57,51 člověka.  Tedy jen o 7,5 člověka za dva tisíce let!

 Kdo žije v realitě a ví, jak se lidé rozmnožují, ví též dobře, že o sedm lidí se rozroste jeden lidský pár, za několik desetiletí do velmi početné rodiny s vnoučaty a pravnoučaty.  Předpokládat, že v daleké minulosti se lidé množili tímto hlemýždím tempem, je holý nesmysl.

 A jako poslední příklad, absurdity evolučních předpokladů, zkusme aplikovat i tento směšně malý růst na období lidstva třeba jednoho milionu let. Přičemž předpokládejme jen hypotetické dva lidi (muže a ženu) na počátku, průměrný roční přírůstek 0,007% a na konci jednoho milionu let bychom měli:

5 030 877 334 188 840 000 000 000 000 000,00 lidí    ???

Tedy na výše uvedených příkladech můžeme pochopit, proč evolucionisté zuří, jsou-li konfrontování s realitou lidské reprodukce a argumenty vyvracející evoluční báchorku.  Evolucionista zkrátka nemá možnost uniku. Buďto se lidé množili jako dnes, či v nedávné minulosti, ale nějak bezprecedentně masivně umírali, přičemž nikde nenacházíme stopy po tolika miliardách zemřelých či pochovaných lidí. Nebo se lidé nemnožili, což však opět představuje problém pro některé zapálené evolucionisty. Zoufale snažících se vyvracet fakt, že celá evoluční pohádka je založena na utrpení, smrti a zmaru. Tací naopak potřebují, aby se jedinci v evolučním procesu hodně množili, neb to prý je ten údajný „hlavní motor evoluce“. Jenže za takových okolností se zřejmě evoluce, v případě lidí, zastavila… No a konečně, buď se lidé množili zhruba stejně a i zhruba stejně umírali, ale pak je nás na evoluční fantasmagorické věky prostě málo, neb je nás „jenom“ sedm miliard lidí.  

 Domnívám se, že tato fakta a realita současného početního stavu lidstva jsou jedním z nejlepších argumentů ve prospěch kreacionismu a příkladem věrnosti Biblického popisu o našem původu.  Tato fakta by lidé neměli ignorovat. Naopak by se nad těmito skutečnostmi měli zamyslet, zda skutečně život nemá nějaký vyšší smysl, který mu dává právě poznání, že člověk je dílem Stvořitele. Tato fakta by nás rovněž měla vést k odmítnutí celého evolučního povídání, že jsme na tomto krásném světě jen proto, že kdysi foukal větříček a svítilo sluníčko nad teplou louží s chemikáliemi, které díky tomu ožily a po miliardách let se změnily na člověka…. 

Zdroje:

 http://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C4%9Btov%C3%A1_populace

 http://geography.cz/geograficke-rozhledy/wp-content/uploads/2007/10/str22-23.pdf