Náš Václav Klaus

Dlouho jsem přemýšlel jak nazvat tuto úvahu. Konkrétně jaký zvolit přívlastek osoby o které je tento blog. Jistě by se našlo spousty slov. Přesto si několik kladných přívlastků v následujícím textu dovolím a to i v souvislosti s posledními událostmi v České republice

Václav Klaus – ekonomický

Na Václava Klause se mnozí dívají kriticky zejména v souvislosti s transformací ekonomiky v devadesátých letech. Mnozí si pamatují vytunelované kampeličky a zkrachovalé podniky jakožto jediné a možné hodnocení té doby. Takový pohled je však velmi jednostranný a vypovídá o neschopnosti vnímat širší realitu především z důvodu vlastních mindráků, frustrace a psychologické nevyzrálosti těchto zatvrzelých kritických hodnotitelů.

Existují určitá tvrzení, jejichž platnost je v našem světě univerzální. A tak jako můžeme tvrdit, že po noci následuje den, platí stejně, že každá centrálně plánovaná ekonomika, kdekoliv ji komunističtí diktátoři a totalitáři aplikovali, vždy selhala na celé čáře ve srovnání s liberálně tržními ekonomikami demokratických a svobodných zemí, co se zajištění výšky životní úrovně a bohatství celého obyvatelstva týká.

Stejně tak neústupní kritici nechtějí vidět, že proces přechodu od centrálně plánovaného, chátrajícího, a bezradným soudruhům na hlavu hroutícím se, socialistického chudobince ke standardní tržní ekonomice, nebyl snadný a bezproblémový v žádné zemi kde probíhal! Jistě by se z dnešního pohledu mohla spousta věcí udělat lépe, ale po bitvě každý generál. Dějiny Václava Klause postavily před originální úkol, který před ním nikdo nikdy neřešil, a modleme se, aby nikdo už nikdy řešit nemusel. Neexistoval tudíž žádný univerzální návod k použití na transformaci ekonomiky takového rozsahu a je tedy jasné, že se celý proces nemohl obejít bez problémů. Přesto nemohu jinak, než jednoznačně souhlasit s Václavem Klausem, že transformací ekonomiky v devadesátých letech jsme jako společnost daleko více získali, než ztratili.  

Václav Klaus – slušný

Václav Klaus je zastáncem názorů, které se mohou zdát vyhraněné zvláště v kontrastu s dnešními „pokrokáři“, kteří plují na nudném a intelektuálně lenivém, přesto všeobecně přijímaném a rádoby moderním proudu. Často tak čeří vodu v poklidném, českém názorovém rybníčku a nepochybně svým oponentům leží v žaludku, neboť je svými argumenty přečasto usvědčuje z omylu. Přesto však musíme na Václavu Klausovi ocenit, že v dialogu se svými názorovými oponenty, po celou svoji politickou kariéru, zachoval slušnost a kultivovanost bez dnešních tak častých veřejně projevovaných animozit mezi českými politiky a hysterických gest při prosazování svých názorů. Srovnáme-li například dobu opoziční smlouvy a vztahy mezi Václavem Klausem a Milošem Zemanem a pozdějšími vztahy mezi Mirkem Topolánkem a Jiřím Paroubkem myslím, že rozdíl je markantní. Nechci tvrdit, že slušnost politika je jediným a rozhodujícím kritériem pro též praktickou a prozíravou politiku. To nikoliv. Ale zcela určitě je základní platformou a podmínkou pro kultivovanou celospolečenskou diskuzi, ze které jako jediné mohou být následně nalézána skutečná, neemotivní a nepopulistická řešení problémů. Václav Klaus, při působení ve veřejném prostoru, slušnost a vysokou úroveň vystupování nikdy neopustil a to ani při diskuzi se svými ostrými názorovými oponenty. Zároveň se domnívám, že laťku toho jak má vyjadřování a prosazování názorů v celospolečenské diskuzi vypadat, posunul hodně vysoko. Je jen na nás zda tento příklad vezmeme za svůj i k praktickému následování či jednoho dne budeme již jen vzpomínat, jaká to slušná politika kdysi za Klause byla….   

Václav Klaus – vlastenecký

Václav Klaus 28. září vyzval k obraně národních tradic, což je další často podceňované téma ve všeobecné zaslepenosti euro-nadšením a naivní vírou, že bruselská byrokratická nebesa nás zbaví všech našich domácích problémů. Dále to je varování před módním a rádoby moderním trendem, že každý lidský poklesek a problém může být vyřešen rigidními a všeobjímajícími pravidly pamatující na každé člověčí hnutí brvou. Je to iluze mylná a sveřepé prosazování takových bohorovných ambicí musí nutně vést k drastickému omezení lidských svobod, které jsou však pro šťastný život člověka nejdůležitější. S tím souvisí i otázka národní identity. Václav Klaus volá po přirozenosti. Národní identita a česká státnost vznikala, vyvíjela se a upevňovala přirozeně dlouhá staletí a díky tomu taky přežila. Je naivní si myslet, že euro- byrokrat sedne za stůl a na papíře vytvoří něco jako „evropský národ“ za pět minut. Kolik za ta staletí bylo v Evropě falešných mesiášů, kteří jsou již historií, zatímco Český stát i národ, přes všechny dějinné karamboly, zůstal dodnes a zcela jistě zůstane i nadále. V nakolik však důstojných či nedůstojných podmínkách záleží na nás. Na nás záleží kam domácím, politickým euro-nadšencům dovolíme zajít při postupném prodeji naší státnosti do Bruselu a Václav Klaus nás na toto nebezpečí upozorňuje!

Střelba na prezidenta republiky Václava Klause

Dne 28. září v Chrastavě šestadvacetiletý muž tasí zbraň a střílí po Václavu Klausovi, přičemž tím chce upozornit „že politici nenaslouchají lidem“ a protestuje a vyzývá k boji proti „křivdám“. Dále je přesvědčen o „kapitalistickém útlaku“ a dělení lidí na „otroky a dozorce“.

Nelze se nezeptat, proč střelec revolucionář útočí zrovna na Klause? Václav Klaus přeci již v naší zemi 8 let zákony netvoří, ty tvoří vláda a schvaluje demokraticky zvolený parlament, pomineme-li skutečnost, že moc v našem ústavním pořádku je rozdělena a veškerá nespočívá v rukách jednoho člověka či nějaké všemocné instituce. Jediná odpověď, která se nabízí mezi řádky, je ta, že pro podobné pomatené „revolucionáře“ je Václav Klaus symbolem „všeho zla“. Ano!! Jedná se o útok na symbol!!! A tak to chápu i já, ovšem z naprosto opačného hlediska než střelec „revolucionář“!!  Uvažujme tedy v symbolech. Namíří-li člověk na člověka zbraň, a pokud z ní na druhého člověka střílí, jedná se o demonstrování aktu nejvyššího nepřátelství, jedná se o akt nenávisti a surovosti a nejodpornějšího mezilidského zločinu vraždy! Takový čin je veden přesvědčením o své pravdě! A opět si položme otázku, kde berou podobní „revolucionáři“ morální právo k podobným činům? Co jim dává tu pyšnou sebejistotu, že jejich osobní hodnocení stavu naší společnosti je to jediné správné a objektivní? Což jim následně má údajně dávat právo vraždit či demonstrovat vraždu demokraticky zvolených představitelů našeho státu jako způsob řešení problémů v naší společnosti? Odpověď zní, že nic!! Jediné co tyto lidi utvrzuje v jejich přesvědčení je jejich velké ego, sobectví, pýcha a nevyspělost. Jediné co tito lidé vidí jako „střed vesmíru“ jsou oni samotní. Jsou to projevy dětské uřvanosti a umíněnosti. Co na tom, že si v naší zemi občané své zástupce volí v demokratických, tajných a pluralitních volbách!!!? Tito infantilní uřvanci se přeci domnívají, že je něco špatně a že toto přesvědčení z nich dělá nadřazenější jedince nad všemi ostatními!! Tito „revolucionáři“ ve svém „JÁ, JÁ A JENOM JÁ - světě“ nehledí vlevo-vpravo, jediné co chtějí vidět, jsou oni samotní a tím pádem i jejich pojetí a subjektivní vnímání reality je jediné správné a tedy opravňující řešit problémy po svém, včetně zabíjení jiných lidí – demokraticky zvolených představitelů státu.       

Možná by si podobní radikálové a pan střelec „revolucionář“ měli nastudovat trochu dějiny, aby došli k poněkud objektivnějšímu hodnocení reality života. Možná by se měli zajímat o ty nesčetné oběti komunistické diktatury. Možná by měli vzít v potaz ty justiční vraždy a mnohaleté věznění nevinných lidí v komunistickém Československu. Tam by oběti komunistické diktatury mohly mluvit o skutečném útlaku a dozorcích a otrocích! Každému kdo má všech pět pohromadě, musí být rozdíl jasně patrný. Lidé většinou touží po demokracii mimo jiné i proto, že v demokraciích se problémy a spory neřeší vzájemným zabíjením a násilím, na rozdíl od diktatur. Tudíž jestliže střelec útočí, ve svém sebestředném pojetí reality, jako na symbol „všeho zla“, pak každý demokraticky smýšlející občan České republiky musí být podobným útokem pobouřen a zároveň je naší mravní povinností takové činy rázně odmítnout!!! Naopak pro všechny demokraticky smýšlející občany musí takový čin symbolizovat útok na naši samotnou svobodu a demokracii, kterou v České republice bezesporu máme!!    

Dlouho jsem přemýšlel jak nazvat tuto úvahu, ale řekl bych, že prezident České republiky Václav Klaus je jedna z nejvýznamnějších osobností našich novodobých dějin. Václav Klaus zaujímá důstojné místo mezi takovými významnými muži českých dějin jako Masaryk, Beneš a Havel. Václav Klaus je osobnost, na kterou může být Česká republika právem hrdá.

 Václav Klaus je zkrátka NÁŠ.